TRASA A STRATEGIE

NAŠE PŘEDSTAVA ČISTÉHO BĚHU

OBECNÉ INFORMACE O CESTĚ NPL

Norge på langs (NPL) znamená "Norsko na délku". Cílem je dostat se z mysu Lindesnes na jihu Norska, až na daleký mys Nordkapp, nejsevernější místo Norska i celé Evropy. Nebo opačným směrem. Existuje pouze jedno pravidlo, musíš se pohybovat pouze vlastními silami. Trasu si každý vybírá sám. Můžeš jet na kole, pěšky, můžeš pádlovat, nebo jet na lyžích... nebo můžeš běžet! Bližší detaily o projektu ZDE.

Většina lidi jde NPL na těžko s velkým batohem a cesta jim obvykle trvá 4-6 měsíců. Po většinou používají kombinaci asfaltových cest a značených horských stezek. V nejtěžší části Norska většina lidí odbočuje do Finska nebo Švédska, kde je mnohem schůdnější terén. Průměrná délka klasického NPL je mezi 2600-2700km a to v závislosti na zvolené trase.

 

Pouze dva lidé to zatím běželi. Pojali to čistě jako sportovní výzvu, tudíž běželi nejkratší možnou trasou a zcela se vyhnuli běhu přes divokou přírodu. Bylo to 2550 km po rušných asfaltových silnicích. 

NÁŠ ZPŮSOB NPL

Petr sní o historicky prvním čistě trailovém běhu přes divočinu Norska. Pointou je spojení nejzajímavějších a nejrůznorodějších části Norska do jednoho logického, čistého, těžkého a absolutně nádherného trailu.

 

Čistý trail znamená ,,zůstat mimo asfaltové cesty,, jak jen to je možné. Ideálně je pouze překračovat. V Norsku je tento styl pohybu, a to kvůli náročnosti terénu, neskutečně těžký. Petr chce vytvořit nádherný trail, který bude v budoucnu opakován mnoha lidmi. Takže musí být nejen "hustý", ale zároveň i zábavný a logický. Proto je ve speciálních případech chůze velmi krátkých úseku po asfaltu OK. Například použití mostu, pokud nechcete plavat, nebo letět přes několik velkých řek v obydlených údolích, které musíte překročit při své cestě na sever. 

 

Petr věří, že může udržet asfalt pod 1% z celé 3000km dlouhé trasy. 

 

Přečtěte si více o našich PRAVIDLECH A ETICE TRASY.

IDEALNÍ PLÁN

Předpokládaná délka této ideální čisté varianty je 3000 km.

 

Ideální plán je zaběhnout denně okolo 50 km = 60 dní . Nicméně to nebude reálné každý den. Na papíru to zní hezky, ale realita je často mnohem obtížnější.  

​​

Jsme ve Skandinávii, daleko na severu. Naše trasa často povede rozlehlou divočinou bez cest. V některých částech Petr bude muset najít cestu přes labyrinty strmých skalních stěn, hustých lesů, hlubokých fjordů, ledovců, divokých řek, mokřadů atd. V takových částech je úspěch, když „uběhnete“ 1 km za hodinu a nezáleží na tom, jak silní a zdatní jste. Na dobrých stezkách, například ve známých národních parcích jako je Hardangervidda, můžete být docela rychlí a uběhnout až 90 km za den.

DSC04231.jpg

Brodění potoků a řek je velmi častou součástí hledání vlastní cesty napříč Norskem...

DVĚ NEJTĚŽŠÍ ČÁSTI A SNAHA ZŮSTAT POUZE NA NORSKÉ PŮDĚ

Nalezení "nejhezčí cesty" bylo velmi zdlouhavým myšlenkovým procesem. Petr strávil nespočet nocí studiem mnoha různých druhů map, článků, videí atd. Mnoho let zkoumal možnosti přímo v terénu v různých částech Norska a ušel nebo uběhl zhruba 40% své ideální trasy. Spojení všech těchto částí na jeden zátah bude extrémní dobrodružství.

Proč?

Každá část této trasy je sama o sobě fyzicky velmi náročná. Z toho 2 části jsou extrémně těžké a divoké a většina poutníku se jim částečně nebo úplně vyhýbá. Namísto toho používají asfaltové silnice, trajekt nebo odbočují do schůdnějšího Švédska a Finska.

1) TAJEMNÁ JIŽNÍ DŽUNGLE


První extrémní částí je paradoxně prvních 180 km na samém jihu Norska, hned od prvního kilometru. Je to proto, že v jižním Norsku nejsou žádné vzájemně propojené značené stezky a krajina je zde velmi drsná.

 

Přestože je to úplně na jihu, terén "mimo silnice" je zde mnohem těžší, než ve většině mnohem vyšších hor na severu. Jde především o velmi nepříjemnou, přesto zábavnou, křovinatou džungli plnou trnů, skalnatých kopců, bažin, velmi nepříjemných "trsů", klíšťat a komárů.

DJI_0300-Edit.jpg

Ještě jednou. Na jihu není žádná souvislá síť stezek, ani logická linie štěrkových nebo lesních cest. To je pravděpodobně důvod, proč 99% NPL poutníků chodí velkou část nebo celých prvních 120 km po asfaltových cestách.

Mluvíme o startovním úseku celé cesty - od majáku Lindesnes do vesnice Ljosland v magické Setesdalheine (Setesdalská vrchovina), kde poprvé začínají relativně značené trasy. Po silnici je to lehkých a rychlých, ale nudných 120km. Vydáte-li se po "naší cestou" (skrze džungli), urazíte asi 185 velmi náročných, pomalých a bolestivých kilometrů, které vás energeticky stojí mnohem více než 300km po asfaltu. Připravte se, že budete poškrábaní, popálení a pokousaní jako nikdy doposud. Neděláme si srandu. Zejména prvních 30km od majáku v Lindesnes k mostu Jåsund jsou možná nejextrémnější kilometry z celé NPL co se "nepříjemnosti" týče :-)

Ale, když tohle všechno překonáte, uvidíte skryté drahokamy, jako nikde jinde. 

Někteří lidé dokonce úplně vynechávají celé první drsné a dlouhé pohoří Setesdalheiene a prvních 310km jedou na kole, až do Haukeliseter na úpatí náhorní plošiny Hardangervidda, kde začínají opravdu dobře značené stezky s hustým řetězcem horských chat.

Co je na NPL super, je to, že jakákoliv kombinace způsobů pohybu je "legální" a v pořádku, za předpokladu, že jde o pohyb pouze vlastními silami. Každý má svůj vlastní styl a každý úspěšný a férový přechod NPL si zaslouží respekt, i když jdete pouze po silnici nebo nejtěžší části objedete na kole. Je to jenom o tom, jak to cítíte...

 

My však cítíme, že je velká škoda přeskočit tolik krásy. Nejjižnější část ​Norska totiž skrývá mnoho skutečně unikátních, zapomenutých, místy až strašidelných míst. Míst, kde se čas dávno zastavil a kde se cítíte úplně sami. Ale ještě jednou, připravte se, že budete poškrábaní, popálení a pokousaní jako nikdy doposud. 

Petr věnoval velké množství energie hledáním náročné, ale opravdu fantastické přírodní cesty, bez nutnosti použití asfaltové cesty přímo od majáku v Lindesnes.

 

Během 26 dnů přípravné expedice v létě roku 2021 Petr uběhl 1253 km přes celou jižní a centrální část Norska, včetně nejvyšších vrcholů. Od prvních metrů běžel divočinou. Troufáme si říci, že jeho trasa, především pak první týden před dosažením značených stezek v Ljoslandu, byla nejtěžším a nejpoctivějším přírodním "startem NPL" cesty vůbec. Upřímně, občas to byl čistý masochismus, ale logická a nádherná neznačená trasa z poloostrova Lindesnes do Setesdalské vrchoviny je tímto vytvořena. Teď už "jen" zbývá propojit ji se zbylými 2800 kilometry...

2) NORSKÉ YOSEMITY

Další obrovskou výzvou, kromě toho, že zůstaneme mimo silnice, je zůstat pouze na norské půdě. Zní to samozřejmě, ale NENÍ! Ne, pokud se chcete držet mimo silnice a civilizace. Proč? Těžko se to popisuje v několika větách, je to opravdu komplexní problém.

Norsko je velmi dlouhá země, ale v jedné části je opravdu úzká. Nejužší část mezi fjordem a švédskou hranicí je široká pouch 6 km. Tato část je opravdu speciální. 

Hovoříme o přibližně 200 km dlouhých pobřežních horách za polárním kruhem, mezi městy Fauske a Sulitjelma na jihu a městem Narvik na severu. Na východě je tato oblast vyznačena umělou a velmi rovnou hranicí se sousedním Švédskem, kterou nemůžete překročit, pokud chcete udělat opravdu čistou variantu NPL. Západní hranice je přírodní a velmi křivolaká, vytvořena bizarním pobřežím. Obrovské skalní stěny (vyšší než El Capitan v Yosemitech) padají přímo do hlubokých fjordů a vytvářejí nespočet zátok a poloostrovů, které nelze překročit, to je zde bez horolezeckého vybavení naprosto nemožné. o 

Jedná se o nedotčenou zemi strmých stěn, kaňonů, ledovců a také ledovcových řek tekoucích do Švédska, které nelze přebrodit. Velké části jsou pokryty sněhem po celý rok. Daleko od všech silnic, mobilního signálu a rychlé záchrany.

Vážně těžké, drsné a opuštěné kamenné srdce Laponska/Sápmi. Nebo jak tomu říkám já - Norské Yosemity.

ZŮSTAT POUZE V NORSKU

Pokud se přes tuto úzkou skalnatou část Norska chcete dostat na sever, máte v podstatě 2 obvyklé možnosti. Buď použijete jedinou norskou asfaltovou silnici, známou jako E6 + trajekt nebo, jak to dělá mnoho NPL poutníků, můžete pokračovat na sever přes Švédsko, krásným, ale mnohem mírnějším terénem. 

Ale pak, podle mého názoru, nelze tuto túru nazývat Norge på langs (Norsko na délku). Že?

 

My se budeme snažit vynechat obě tyto možnosti a zkusíme zůstat pouze v norských horách. Bude to opravdu tvrdých, nebezpečných a pomalých 200km bez jakékoli podpory, vedoucí přes neuvěřitelně drsné přírodní labyrinty. To zní docela drsně, když si uvědomíte, že běžec už zde bude mít za sebou cca 1900 náročných kilometrů. Je to vůbec reálné? Pokud to počasí dovolí (zde může kdykoli hustě sněžit) a pokud se Petrovi podaří zůstat bez zranění, věříme, že ano. Je jen jeden způsob, jak to zjistit...

Ještě severněji lidé většinou kráčejí po dobře značené 800 km dlouhé trase Nordkalottleden, která kromě Švédska protíná i Finsko mezi jezerem Kilpisjärvi a nejvyšší horou Finska Halti.

 

I zde se budeme snažit držet MIMO značené stezky na norské straně hranice. 

a.jpg

Vítání večera nad nekonečnou náhorní planinou Finnmarksvidda na norské straně hory Halti, nejvyšším vrcholu Finska

7 VRCHOLŮ
 

Abychom tento projekt udělali zajímavějším, Petr se během cesty pokusí vylézt na 7 ikonických norských vrcholů - Hårteigen, Galdhøpiggen, Kyrkja, Store Svuku, Kvingtinden, Okssolten, Gasskatjåhkkå.​​

Přečtěte si více ZDE

DSC01909.jpg

Tréninková cesta v létě 2021. Po 700 km běhu si Petr mohl vychutnat výhled z vrcholu Galdhøpiggen - nejvyšší hory Norska.